Jméno: Kai Hermann
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Německý novinář a spisovatel, který se stal světoznámým především tím, že společně se svým kolegou Horstem Rieckem v roce 1978 na základě magnetofonových pásek přepsali autentickou výpověď Christiane F. o své zkušenosti s drogami do knižní podoby, která se následně stala světovým bestsellerem.
Život
Kai Hermann se narodil 29. ledna roku 1938 v Hamburgu v Německu. Na univerzitě v Hamburku a v Tübingenu studoval historii a politiku. Později ve studiích pokračoval také v zahraničí, především na Harvardu a také v kanadském Vancouveru. Po ukončení studií pracoval jako redaktor nebo šéfredaktor několik známých německých časopisů, například Die Zeit, Der Spiegel, Twen nebo Stern. Za svou novinářskou činnost obdržel mnoho různých ocenění, například cenu Theodora Wolfa, která byla pojmenována podle novináře Theodora Wolffa, který byl kvůli svému židovskému původu roku 1933 odstraněn z místa šéfredaktora významných novin, či cenu Egona Erwina Kische, která byla založena s cílem podpořit novinářskou kvalitu zpráv v německých novinách.
V roce 1978 společně s Horstem Rieckem napsali na základě magnetofonových pásek knihu My děti ze stanice ZOO. Magnetofonové pásky vznikly během rozhovorů, které oba novináři s narkomankou a prostitutkou Christiane vedli na jaře roku 1978. Kniha se stala velmi brzy populární, jednalo se o jednu z nejprodávanějších knih v Německu a byla přeložena do mnoho světových jazyků.
Po úspěchu knihy se kromě novinářství začal věnovat také literatuře a scenáristice, napsal například scénář k filmu The Falsification podle románu Nicolase Born. V roce 2001 Hermann publikoval svůj román Engel a Joe, který byl rovněž zfilmován. K jeho dalším dílům patří například Revolta studentů, Andi – téměř náhodnou mrtvý Andrew Z. či Yakuza. V současné době žije Kai Hermann ve vesnici Jasebeck v Dolním Sasku.
Dílo
My děti ze stanice ZOO
Kniha, která je vlastně sérií reportáží, které vznikly na základě rozhovorů, které Kai Hermman a Horst Rieck vedli během dvou měsíců na jaře roku 1978 s Christiane Felscherinow. Texty nejprve vycházely na pokračování v časopise Stern, pro který oba novináři pracovali, později na podzim roku 1978 vyšla kniha. Cílem knihy bylo především odtabuizovat problém drogové závislosti náctiletých dětí, která byla v tehdejším Německu problémem, o které se veřejně nemluvilo.
Kniha velmi autenticky popisuje životní příběh mladé narkomanky Christiane. Christiane se narodila v Hamburku a od svých šesti let žila na problematickém sídlišti s názvem Gropiusstadt ve čtvrti Neukölln. Rodinné a osobní problémy ji ve třinácti letech přivedly nejprve k lehkým drogám a následně k heroinu. Aby si ale drogy mohla opatřit, potřebovala nemalé množství peněz, to bylo důvodem, proč začala s prostitucí na západoberlínském nádraží Bahnhof Zoologischer Garten, které bylo v té době centrem narkomanů. Její matka problému dva roky neměla ani tušení. Christiane se v knize zmiňuje také o mnoha svých přátelích, kteří kvůli drogám zemřeli. Jí se podařilo s drogami skoncovat a po přestěhování začala žít s pomocí své rodiny nový život. Kniha je psána v ich-formě z pohledu Christiane a místy je doplněna o výpovědi dalších osob, například Christianiny matky či policejních vyšetřovatelů. V knize jsou velmi pravdivě a objektivně vykresleny také další problémy, které kromě prostituce s drogami souvisejí, jako krádeže, žebrání či zdravotní problémy a také mnohé neúspěšné pokusy s drogami skončit.
Na základě knihy byl později natočen i úspěšný film, hlavní roli ztvárnila Natja Brunckhorstová, jednu z vedlejších rolí pak slavný zpěvák David Bowie. V roce 2014 vyšlo volné pokračování s názvem Christiane F. – Můj druhý život, ve kterém Christiane popisuje svůj život po skončení děje první knihy až do současnosti.
